Kosmická

Mikrofon vypnu a sluchátka sejmu.
Dispečer ať si přeladí.
Devátá planeta – kulička z krému –
z dohledu se ztrácí za zádí.

Tady je nejlíp, maucta, se loučim.
Pusťte si ňákou dojemnou.
Do těchhle zákoutí, do těchhle končin,
nedorazil nikdo přede mnou.

Beru to naplno po svý vlastní dráze,
vesmírnej prach za mnou se sleh.
Kašlu vám na rozkaz, nevrátim se na Zem,
poletim tam, kam stačí mi dech.

Copak je na tom, že stojí to hlavu –
smrt je jen další z černejch děr.
Mrazivym prázdnem si k souhvězdím plavu –
admirál i jeho dezertér.

Týden jsem nejed a kyslík mi došel,
k smíchu však mám ho v plicích dost.
Slábnoucí hvězdy pokynou plaše,
zhaslá loď mě veze na věčnost.

Beru to naplno po svý vlastní dráze,
vesmírnej prach za mnou se sleh.
Kašlu vám na rozkaz, nevrátim se na Zem,
poletim tam, kam stačí mi dech.

(hudba: Martin Hrubý / text: Vojtěch Probst)

© Martin Hrubý, Appmine 2016