Trojka

Končila se slavná perestrojka

a novej svět se pro nás všechny rodil.

Tou dobou na škole se sešla naše trojka,

já miloval ji a ty jsi s ní chodil.

 

Když časem nechala tě, vztek jsi ani neměl,

jen procedil jsi, jaká je to zmije.

Tos ještě nevěděl, že stěhuje se ke mně,

jó, moje první žena Valerie.

 

Ale dopadlo to dobře, celkem vzato,

ani jsme se nepřestali stýkat.

Zkrátka jsme se znali dlouho na to,

abychom si mohli stále tykat.

 

Společně ve třech jsme pak do byznysu vlítli,

asi nám to bylo dáno shůry –

ta sehranost i to, že jsme se chytli.

Hrdě jsme trojku měli v názvu agentury.

 

Tři válečníci ze stejného kmene…

A vy dva na mě ušijete boudu!

Všem bylo jasný, že to někam dotáhneme,

a taky jsme to dotáhli až k soudu.

 

To nedopadlo nejlíp, celkem vzato,

tehdy jsme se přestali i stýkat.

Zkrátka jsme se znali dlouho na to,

abychom si mohli začít vykat.

 

Když proti mně jste křivě přísahali,

fakt myslel jsem, že napálím ti pěstí.

Dřív ale napálit tě stihla naše Vali,

což bylo taky jediný tvý štěstí.

 

Už asi vyrostli jsme z těch dvou malejch kluků,

perem se o prachy a hůř než kvůli holce.

A jestli znova podáme si ruku,

tak proto, že jsme oba za pitomce.

 

I když nejsme na tom nejhůř, celkem vzato,

aspoň zase můžeme se stýkat.

Jenom už se známe dlouho na to,

abychom si mohli začít vykat.

 

(hudba: Martin Hrubý / text: Vojtěch Probst, Martin Hrubý)

© Martin Hrubý, Appmine 2016