Umění milovat

Když do dna kalich lásky pijem,

bývá to scéna stylová.

Marně se radíš s Ovidiem

o umění milovat.

 

Hlavní je, když jsi hnána zlostí

a zostra mi nadělíš,

nenechat zmást se skutečností,

ach můj dobrý anděli.

 

Klidně buď chladná tak jak včera,

znovu mi říkej slova, která zebou.

Klidně mě sundej pánví k zemi,

na světě, lásko, stejně nejlíp je mi s tebou.

Hm, s tebou.

 

Tančil a pil jsem, to popřu stěží,

co bylo dál, kdo pravdu ví?

Dneska se lidem nedá věřit,

všechno jsou to pomluvy.

 

Tak prosím nech mě dolů k hrobu

sestoupit až v šedinách.

Vždyť v srdci mém jsi celou dobu

jenom ty má jediná.

 

Klidně buď chladná tak jak včera,

znovu mi říkej slova, která zebou.

Klidně mě sundej pánví k zemi,

na světě, lásko, stejně nejlíp je mi s tebou.

Hm, s tebou.

 

(hudba: Martin Hrubý / text: Martin Hrubý)

© Martin Hrubý, Appmine 2016