Neotřelá hudební směsice ze všech koutů světa

Martin Svetlík, Musicserver, 14.9. 2004 Zobrazit na původním zdroji

Málokdo by se nadál, že se do naší malé země uprostřed Evropy dostane tolik hudebních vlivů z tolika směrů. A přesto jakoby se všechny hudby světa střetávaly právě na desce skupiny Bůhví, která nese název „Akt“ a je stejně barevná a pestrá, jak můžeme podle názvu odhadovat.

Představte si, že máte několik na první pohled a poslech naprosto nesourodých hudebních žánrů, rozprostřených zcela náhodně mezi patnáct písní. K tomu si přidejte brilantní muzikantské talenty pěti mladých hudebníků a několika hostů. Spolu s inspirací pocházející ze všech koutů světa to všechno dobře promíchejte a dejte na pár dní do studia. Přesným dodržením tohoto postupu vznikne, a to říkám už předem, jedno z nejzajímavějších domácích alb tohoto roku. Tedy za předpokladu, že těmi pěti mladými hudebníky byli členové kapely Bůhví. Ti se spojili za účelem obsažení snad všech vlivů, které lze posbírat a vstřebat, a plody této syntézy dávají ochutnat na desce, která nese název „Akt“. Ta se celá nese v duchu velké otevřenosti skupiny, která se logicky odráží především v jejím repertoáru. Deska začíná folk-rockem, pokračuje ve stylu kubánského Buena Vista Social Clubu, objevují se tu i jazzové motivy, stejně jako balkánský temperament a to vše a ještě mnoho dalšího uzavírá typické, krystalicky čisté blues. Přitom nedochází ke sloučení v jednu přeplácanou hmotu, nýbrž každá píseň si udržuje právě ten nádech, který jí autoři vetkli do vínku, ale hned skladba následující už si hledí jiného stylu. I nejtolerantnější posluchač musí být šíří záběru přinejmenším zaskočen. Byla by však osudová chyba, kdyby jí byl odrazen. Zejména díky perfektním aranžím, melodičnosti písniček, jejich (v tom nejlepším slova smyslu) jednoduchosti a v neposlední řadě díky jejich zcela vyrovnané kvalitě nebudete mít potřebu rozdělovat je podle žánru.To je však jen zlomek důvodů, které dělají toto album tak výjimečným. Na jeho kvalitě se projevily i nesporné skladatelské talenty kapely. Ať už jsou to dominující autoři hudby Ondřej Brzobohatý a Martin Hrubý, skvělý trumpetista Karel Pičman nebo sehraná rytmika ve složení Pavel Trojan – Jaromír Telenský. Písně jsou vystavěny s precizností až nevšední, disponují zdařilou gradací a všechny do jedné navozují zvláštní poetickou atmosféru. Tu dokreslují i texty, na nichž si kapela obzvlášť zakládá, a tvrzení, že texty jsou pro ni stejně důležité jako hudba, tu na rozdíl od mnoha jiných, není jen prázdnou frází. Jsou, stejně jako hudba, nápadité, vtipné a přitom nepostrádají potřebný nadhled. Ač jsem na desce žádné slabé místo nenašel, což je od autorů velmi chvályhodný počin, přece jen jsou tu skladby, které ještě více vybočují směrem nad vysokou kvalitu zbytku alba. Zvláště ty s nádechem kubánské hudby – „Než se rozední“, „Compay Segundo“ a „Laila“ – tvoří silnou kostru, o níž se opírají další výborné skladby jako „Noc v Bělehradě“, „Země zvedá trávu“, ruská bylina „Slovo o pluku Igorově“ či zmiňovaná bluesovka „Mý srdce jak blues“. Poslední je pak velmi originální hříčka „Unisono“. Ovšem i skladby, které jsem nezmínil, určitě stojí za poslech, už třeba kvůli Radoslavu Brzobohatému, který se na jedné z nich podílel svým nezaměnitelným hlasovým fondem.Hudební pestrost kapely Bůhví ani v jedné z písní nezná mezí. Právě jejich nespoutanost dává desce punc originality, a to je v dnešní době třeba zvláště ocenit. Když přidáme skvělou atmosféru a samozřejmě perfektní hudební stránku, nelze před albem „Akt“ a jeho tvůrci jinak než smeknout a dovoluji si tvrdit, že toto album se při troše štěstí zapíše mezi ta po všech stránkách úspěšná. Zbývá jen doufat, že si Bůhví vybudují jeho prostřednictvím silnou pozici a z ní nás pak budou zásobovat dalšími podobně skvělými počiny.

 

Hodnocení alba: 9 / 10

© Martin Hrubý, Appmine 2016