Recenze „Aktu“ serveru MusicZone

Honza Binder, 15.10. 2004 Zobrazit na původním zdroji

Aby čtenáře hned na počátku každého článku upoutali, nikdy novináři nezapomínají uvést, která ze supestar to v kapele Bůhví hraje na piano. Ať je to pro ega ostatních členů záležitostí jakkoli (ne)stravitelnou, bůh ví, že jsou spoluhráči Ondry Brzobohatého za podobnou propagaci rádi.

V základu pětičlenné formace, jejíž název je odvozen od apokryfního románu Josepha Hellera „Bůh ví“, najdeme vedle již zmíněného piána kytaru v rukou Martina Hrubého, basu pod vládou Pavla Trojana, trubku v ústech Karla Pičmana a bicí pod paličkami Jaromíra Telenského. Co se dá v této sestavě hrát? Vlastně úplně všechno. A Bůhví také hrají úplně všechno. Na svém prvním demu z roku 2002 se prezentovali popovějším jazzíkem s příměsí worldu a na aktuální debutové desce „Akt“ už naplno rozvíjejí svůj cit pro kubánské, balkánské a ruské melodie.

Bůhví neinterpretují světové lidové písně ve své původní formě. Vyrážejí na toulky po celém světě a z jednotlivých míst si berou výrazné rytmy, odposlouchávají zákonitosti melodií a jejich náladu. Ve zkušebně pak transformují nové znalosti při tvorbě příjemně znějících melodií. Vzhledem k počtu kultur, které při poslechu cd „Akt“, objevíme, je až s podivem, že všechny skladby působí jednotným dojmem – skladby zaujmou a zároveň zapadají do kontextu. Jelikož nechybí ani tolik potřebné popové pozlátko, není pochyb, že Bůhví mají našlápnuto k širším vrstvám. Naopak těm náročným posluchačům přijdou zajímavější třeba Gothart, kteří ve svém ztvárnění balkánské muziky eliminují škatulku pop.

Oproti dalším konkurentům vynikají Bůhví i po stránce textařské. Nehledali pěvce z orientu, ani se nepokouší napodobovat jazyk ze země, jež je písničky původem, ale píší o sobě, o lidech a událostech kolem. Hlavní textař Martin Hrubý tyto výpovědi metaforicky přenáší do prostředí dalekých krajin a vytváří pohodovou nezatíženou atmosféru, ať jsou jeho slova jakkoli osobní.

Skloubit složky textařské i hudební se nejvíc zadařilo u španělských melodií. Konkrétně pak u skladby „Než se rozední“. Výborný klavírní part je doplněn o bonga, přizvukující trubku a sólo na akustickou kytaru na samotném konci. A pak ten text! Ladně popsané pocity Kubánce prchajícího na jednoduchém voru do Ameriky působí velmi citově a esteticky. Na druhé straně velmi bezprostředně upozorňuje na problémy obyvatel všech totalitních zemí, kteří se pokoušejí opustit svou zem, ať je šance na úspěch sebemenší.

 

Hodnocení alba: 5 / 7

© Martin Hrubý, Appmine 2016