„Trojka“ dokazuje, že Bůhví Martina Hrubého žijí i po odchodu Ondřeje Brzobohatého

Milan Menčík, Musicserver, 17.10. 2016 Zobrazit na původním zdroji

O kapele Bůhví se toho po odchodu Ondřeje Brzobohatého mnoho nenamluvilo. Martin Hrubý se nyní snaží formaci dát nový impuls albem „Trojka“. Odklon od stylu, kterým se kapela zapsala do povědomí posluchačů na začátku kariéry, je evidentní. Ale to vůbec nemusí být špatně.

Působení v kapele Bůhví bylo pro osobnost Ondřeje Brzobohatého zřejmě příliš těsné, proto příliš neváhal a pustil se na sólovou a hlavně skladatelskou a producentskou dráhu. Pro spoustu kapel období, kdy přijde o svého lídra (byť zde asi nejmenovaného), bývá velmi těžké, až fatální. Bůhví však přežili, a to díky osobě spoluzakladatele a hlavního tvůrce repertoáru Martina Hrubého, který společně se spoluatorem šesti textů Vojtěchem Probstem napsal a složil kompletní materiál pro tuto desku. Ta má hlavní stylové pojítku v popu, ale nechybí tu menší, tu větší stylové vlivy a šmrncnutí od latino („Candy“) přes countryfolkovou „Kláru“ po rockový „Let balónem“. Tak jako střídá nálady muzika, je zajímavé sledovat tuto schopnost i v Hrubého hlasu. Dokáže být lamačem dívčích srdcí, klukem od vedle, velmi sebevědomým chlápkem i příjemným společníkem, kterému byste na sebe svěřili prakticky všechno.

Tyto vlny lze sledovat hlavně uprostřed desky, kde se nachází i velmi laškovný manželský duet s Petrou Hrubou „La la la la la“. To jsou fáze nahrávky, kdy není problém udržet pozornost a deska opravdu baví. Jsou zde ale i pasáže, které by se daly s klidem vynechat, jako je například pilotní singl „Silnice“, „Modlitba“ s hostující Martou Kloučkovou či závěrečná „Vprostřed léta“. To je vyložená vata. Navíc zmíněný bigbít „Let balónem“ zvukově určitě do nálady desky nesedí, je příliš hlučný a zbytečně ruší. Jsou zde texty, které dokážou velmi nenuceně vtáhnout do děje (titulní píseň), dokážou být velmi smutné i veselé a rozjuchané („Candy“). Album se nahrávalo pod producentským dohledem Yardy Helešice ve studiu Svárov a je z něj cítit profesionalita a instrumentální zručnost jednotlivých hudebníků. Výborný výsledný zvuk alba má na svědomí Risto Sokolovski z Barrandov Sound Music Studia a Steve Corrao, který ho masteroval v Mekce amerického country v Nashvillu.

Je patrné, že potenciál v tvorbě Martina Hrubého rozhodně je. Bylo by smutné, kdyby po dvaceti letech intenzivního skládání tomu tak nebylo. Rozhodně se však nedá říct, že vás celá deska posadí na zadek a s otevřenou pusou budete od začátku do konce poslouchat něco, co jste v životě neslyšeli. Na druhou stranu se Hrubého zpěv velmi příjemně poslouchá a určitě nedonutí bleskově vypnout nosič nebo přeladit rádio. Bude zajímavé sledovat další cestu této formace, která nové album pokřtí 18. října v Malostranské besedě.

Hodnocení alba: 6 / 10

© Martin Hrubý, Appmine 2016