Panenko Marie, když včera na pouti
na mě se zadíval, kníry si nakroutil –
hádej, na co jsem v tu chvíli dostala chuť.
Jestli se to stane, prosím, na blízku buď.
Panenko Marie, ať už se sešeří,
mám od něj slíbenou při svíčkách večeři.
Kéž bych byla svatá, prosím, dodej mi sil.
Víš, že už mě dlouho nikdo nepolíbil.
Panenko Marie, která jsi počala,
která jsi počala, aniž bys hřešila,
dovol mi hřešiti, aniž bych počala,
dovol mi hřešiti, aniž bych počala.
Panenko Marie, tak jsi to viděla.
Uznej, že tohleto holkám se nedělá.
Užil si a zmizel, ani nenechal vzkaz!
Nebejt ale toho, tak to nemělo kaz.
Panenko Marie, znáš přece člověka,
chci jenom službičku, zázrak nečekám.
Láska není zločin, zato dítě je trest!
Vím, že jsem se v kalendáři nemohla splést.
Panenko Marie, která jsi počala,
která jsi počala, aniž bys hřešila,
dovol mi hřešiti, aniž bych počala,
dovol mi hřešiti, aniž bych počala.
(hudba: Martin Hrubý / text: Vojtěch Probst, Martin Hrubý)