Vprostřed léta

Ten večer slunce zašlo dřív,

vzduch před bouří zhoust

a v ulici vítr nadzvedal prach.

Tvůj dech byl horký, na srdce dlaň

když kladlas mi. A že prej jde ze mě strach?

Blýsklo se na časy,

nikdo nás nezhasil.

Děkuju za to, co dělo se pak.

Byla jsi štěnětem i květem lotosu,

já bil se do prsou, ty zubila ses.

A láska nám kráčela u nohou

jak zlatý retrívr, slepecký pes.

Byl svatý Jan, do tvého těla vedlo devět bran.

Ze všech sil já na ně té noci bil.

Sténalas, na vonné svíci plamen dvakrát zhas

a oknem na nás zpod nebes sahal běs.

Pak ráno sluncem voněl vzduch.

Den leskl se v loužích,

byl celý šťastný, no a já též!

Teď jsem si jistý! Na lesy řval jsem

a pak se bál, zda není to lež.

Blýsklo se na časy,

nikdo nás nezhasil.

Děkuju za to, co dělo se pak.

Byla jsi štěnětem i květem lotosu.

Já bil se do prsou, ty zubila ses.

A láska nám kráčela u nohou

jak zlatý retrívr, slepecký pes.

(hudba: Martin Hrubý / text: Martin Hrubý)