Když do dna kalich lásky pijem, bývá to scéna stylová. Marně se radíš s Ovidiem o umění milovat. Hlavní je,
Když teče špína z ulic měst, Když teče špína z ulic měst, když stromy v sadech začnou kvést když stromy
Klárko, jó, s tebou by mě bavil svět. Vzal bych tě do hor na výlet, já na běžkách jsem král.
Já nadzved kámen noci, ten lesklej hmyzí kryt, a zkouším jednu svinku do svejch dlaní polapit. S tou, co mhouří oči
Panenko Marie, když včera na pouti na mě se zadíval, kníry si nakroutil – hádej, na co jsem v tu
Hádej (píseň k pohádce Dvanáct měsíčků) Měsíc na nebeskou báň rozehnal svá hvězdná stáda, do morku kostí se mráz
Světla lížou keře a trávy, tu a tam blejsknou se oči. Mě vede tenká bílá čára, buď je minu, nebo
Opozdilci jdou se ještě dopít, ani jsem se po nich neohlíd. Já této noci pil jsem z vlčí stopy a do
Ten večer slunce zašlo dřív, vzduch před bouří zhoust a v ulici vítr nadzvedal prach. Tvůj dech byl horký, na srdce
Končila se slavná perestrojka a novej svět se pro nás všechny rodil. Tou dobou na škole se sešla naše trojka,